Ono to slovo svoboda je velmi ošidné. Může po ní toužit lev v kleci, který se tam narodil, když neví, co to je? Vidí život mimo klec, ale chtěl by tam být? Musel by starat o potravu a tady má všechno přímo u nosu. Toužil by člověk po svobodě, kdyby se narodil ve stejné kleci? Zde už je to asi něco jiného, protože člověk je nadán rozumem. To že ho občas nepoužívá, to je druhá kapitola věci. Spousta lidí po svobodě hodně touží, někdy jen po té psychické. Proto sáhnou po drogách nebo alkoholu. Jak to končí víme všichni. Ale kde je ta svoboda fyzická? To už je složitější. Člověk si může jít kam chce, pokud ovšem nemá povinnosti.
Pokud ano, má smůlu. Ale co když má volno? Pak usedne někam v přírodě a pozoruje cvrkot. Hmyz, vítr nebo ptáky. A zatouží, aby mohl létat jako oni. A takový člověk rozhodně není ani první, ani poslední. Daidalos a Ikaros by mohli vyprávět. Někteří lidé si chtějí takový sen splnit, a proto se dávají na tandemové seskoky padákem, aby to zažili alespoň na chvíli. A jiným se to stane osudem. Absolvují přípravu, pak kurzy a už u toho zůstanou. Při seskocích z letadla a volných pádech se pak cítí naprosto svobodní a nesvázaní. Co na tom, že mohou letět jen jedním směrem? To přece nevadí.
Seskok padákem je věcička, která není pro každého. Pro takové lidi, které jímá závrať již na druhém stupni u štaflí se toto skutečně nehodí. I když se má proti fobii bojovat právě tím, že to, čeho se bojíme vyhledáme a setkáme se s tím tváří v tvář. Přesto se však k seskoku odváží málokdo. Když chce někdo skákat často, potřebuje k tomu minimálně základní kurz. Bez něj to nejde, jen nějak načerno, ale je třeba si uvědomit, že v tomto případě je to hazard se životem. Ten kurz není zase tak náročný ani tak drahý na to, aby se mu člověk vyhnul. A je v něm započítán i první samostatný seskok. Tak co vy na to?