Jedním z oblíbených motivů dětských pohádek a filmů jsou mimo jiné mluvící zvířata, případně zvířata, která mají možnost s lidmi srozumitelně komunikovat. Nejen v důsledku toho si mnoho lidí přeje, aby to bylo skutečně možné. Je však pravdou, že jak se o zvířatech dozvídáme stále více, zjišťujeme, že mají schopnosti a dovednosti, o kterých se nám dříve ani nesnilo. A mimo jiné se také zkoumá, zda jsou některá z nich schopná skutečné komunikace. Samozřejmě některé druhy dokážou napodobit lidskou řeč. Známí jsou tím například někteří papoušci či krkavcovití. Zde je však potřeba si uvědomit, že existuje velký rozdíl mezi vydáváním určitého zvuku, například napodobení lidského hlasu, a skutečným pochopením toho, co říkáme.
V poslední době se stala poměrně populární takzvaná mluvící tlačítka. Pokud jej zvíře, pes či kočka, stiskne tlapkou nebo čumákem, ozve se dané slovo. Základem psa je naučit našeho mazlíčka, co dané tlačítko znamená, a postupně přidávat další.
Bohužel se ukazuje, že navzdory mnoha YouTube videím to nefunguje ani zdaleka tak, jak by se mohlo zdát. Psi i kočky mají jen omezenou kapacitu, a ačkoliv se mohou významům určitých slov naučit, nejsou schopni abstraktního myšlení, rozhodně ne do té míry, že by dovedli tímto způsobem hovořit.
Ovšem co jiné druhy, považované za inteligentní? Je pravdou, že každý druh má svůj specifický způsob komunikace. Asi každý ví, co znamená psi zavrčení nebo kočičí zasyčení, a předá zprávu stejně jasně, jako by ji dané zvíře vyslovilo. Neznamená to však, že neexistuje čistě zvuková komunikace.
Využívají ji například zpěvní ptáci či kytovci, přičemž někteří z nich mají i svůj vlastní jazyk. U kosatek bylo například zaznamenáno hned několik různých dialektů v závislosti na oblasti, ze které pochází. Je tedy jasné, že zvířata umí komunikovat, a to jak mezi sebou, tak i s jinými druhy. Mezidruhová komunikace se však často omezuje pouze na základní signály, které jsou nejsnáze pochopitelné. A kdo ví, čím nás ještě překvapí?