Zatímco v hodně dávných dobách lidé cestovali určitě z jiných pohnutek než my dnes, přesto se dá konstatovat, že máme my lidé cestování už od počátku věků v krvi. A jestli se v tomto něco změnilo, byť dosud ne stoprocentně, je to skutečnost, že zatímco si dokážu představit, že u našich praprapředků šlo o putování za obživou, a tedy i za přežitím, dnes je toto spojeno i s poznáváním světa, nových míst a kultur. I když samozřejmě všichni víme, že i dnes se nejednou vydává spousta lidí na cestu do neznáma i známa jenom proto, aby se přežilo. Což se ale označuje ne jako cestování, ale jako migrace.
A čím je cestování v současnosti odlišné od toho dávného, v čem je dokonalejší? To pochopitelně víme nebo si to aspoň dokážeme domyslet.
Dnes se na rozdíl od minulosti cestuje daleko pohodlněji. Máme celou řadu druhů dopravních prostředků, které můžeme v případě zájmu či potřeby používat, a frekvence dopravy je alespoň ve vyspělé části světa dostačující, ne-li přímo ideální. Ovšem dopravní prostředky nejsou to jediné, v čem jsme leckde dosáhli uspokojivého stavu, ne-li přímo dokonalosti. Lépe jsme na tom ve spoustě zemí i s možnostmi ubytování, i se stravováním, i s bezpečností. I když to už je pochopitelně individuální, to se liší případ od případu, země od země, město od města.
A díky těmto možnostem si tedy můžeme vybrat skoro libovolné místo na planetě a poctít ho svojí návštěvou. A to i proto, abychom si to tam užili, nejenom takříkajíc za trest. Můžeme se podívat tam, kam nás to z jakéhokoliv důvodu táhne, a dělat tam cokoliv, co není v daném místě zakázané nebo nevhodné.
A cizinci jsou na tom vlastně často obdobně. I ti mohou pro změnu poctít svojí návštěvou naši zemi. Pokud jim to nezakazují jejich a v omezené míře i naši mocní.
A tak se cestuje. A dokud tu ta možnost bude, nezměníme se.